Kultura

10 % z účtu je zvykem, pokud podnik neúčtuje service charge (10–12 %) zvlášť — pak už další spropitné neočekávejte.

Nový rok (1. 1.), Den národní suverenity a dětí (23. 4.), Svátek práce (1. 5.), Den mládeže a sportu (19. 5.), Den vítězství (30. 8.) a Den republiky (29. 10.) jsou pevné státní svátky. Ramadan Bayramı (Cukrářský svátek na konci ramadánu) a Kurban Bayramı (Svátek obětí, cca 4 dny) se řídí islámským kalendářem a každý rok posouvají o cca 10 dní dřív — během nich bývá omezený provoz úřadů, bank i části obchodů a zvýšená vytíženost vnitrostátní dopravy, protože Turci cestují za rodinou.

Merhaba – Ahoj / Dobrý den Güle güle / Hoşça kal – Na shledanou Teşekkür ederim / Sağ ol – Děkuji Lütfen – Prosím Evet / Hayır – Ano / Ne Özür dilerim – Promiňte Anlamıyorum – Nerozumím İngilizce biliyor musunuz? – Mluvíte anglicky? Ne kadar? – Kolik to stojí?

Turci si při pozdravu běžně pouze dotýkají tvářemi, nejedná se o klasické políbení. Velmi důležitou roli v jejich životě hraje rodina a také si zakládají na tom, co si o nich myslí jejich okolí, především sousedé a známí. Za velice neslušné se považuje smrkání na veřejnosti, kterému se místní snaží vyhýbat, a pokud k němu přece jen dojde, nepoužívají kapesník. Hluboce zakořeněnou tradicí je víra v ochrannou moc takzvaného Alláhova oka neboli Nazarboncugu, které má odhánět zlé síly, a proto si ho lidé běžně umisťují nad dveře domů, do obchodů, kanceláří i do autobusů. Mimořádný význam má také tradiční pohostinnost a úcta k mezilidským vztahům, což nejlépe vystihuje přísloví, že jeden šálek kávy má hodnotu čtyřiceti let přátelství. Z hlediska náboženských zvyklostí se v zemi dodržuje islámský půst ramadán, po jehož skončení následuje takzvaný sladký svátek Šeker Bayram, při kterém se rodiny setkávají a děti dostávají sladkosti. O dva měsíce později se koná svátek oběti Kurban Bayram, při kterém se tradičně obětuje ovce a její maso se rozdělí mezi rodinu a chudé. Mezi další specifické lokální zvyky a události patří každoroční lednové velbloudí zápasy v Selčuku nebo tradiční olejové zápasy konané na přelomu června a července v Edirne.

V turistických a přímořských oblastech je běžné evropské/plážové oblečení. Do mešity je nutné přijít slušně oblečený — ramena a kolena zakrytá u obou pohlaví, ženy si navíc musí zakrýt vlasy šátkem (u vstupu do turisticky otevřených mešit bývá možné zapůjčit šátek i zahalovací kalhoty). Do mešity se vstupuje bosý. Mimo turistická centra a při návštěvě venkovských/konzervativnějších oblastí je vhodnější decentnější oblečení zakrývající ramena a kolena.

Gesto pro "ne" je odlišné od evropského — Turci zvednou bradu nahoru, případně doprovázené mlasknutím jazyka, ne zavrtěním hlavou. Ukazování prstem na lidi a stání s rukama v bok může působit konfrontačně. Chodidla by neměla mířit na jiné osoby ani na Korán. Při návštěvě turecké domácnosti se zouvá obuv a je zvykem přinést drobný dárek. Veřejné projevy náklonnosti (líbání, objímání) se v konzervativnějších oblastech nedoporučují.

Během ramadánu (postní měsíc podle islámského kalendáře, datum se každý rok posouvá o cca 10 dní dřív) se věřící zdržují jídla, pití i kouření od východu do západu slunce. V turistických oblastech restaurace a bary fungují normálně, mimo ně je slušné se na veřejnosti přes den vyhýbat okázalému jedení/pití/kouření. Večerní přerušení půstu (iftar) přináší v ulicích sváteční atmosféru, ale i větší dopravní zácpy krátce před setměním.

Na bazarech, tržnicích a v suvenýrových obchodech (typicky Grand Bazaar v Istanbulu) se smlouvání očekává a počáteční cena bývá záměrně nadsazená i o desítky procent. V supermarketech, restauracích a obchodech s cenovkami se nesmlouvá.