Kultura

5–10 % z účtu při spokojenosti, tradičně se nechává v hotovosti na stole s účtenkou.

Nový rok (1. 1.), Velký pátek, Velikonoční neděle, Den svobody (25. 4., výročí revoluce 1974), Svátek práce (1. 5.), Corpus Christi, Den Portugalska (10. 6.), Nanebevzetí Panny Marie (15. 8.), Den republiky (5. 10.), Svátek Všech svatých (1. 11.), Den obnovení nezávislosti (1. 12.), Neposkvrněné početí (8. 12.), 1. svátek vánoční (25. 12.).

Bom dia / Olá – Dobrý den / Ahoj Boa noite – Dobrý večer/Dobrou noc Adeus / Até logo – Na shledanou Por favor – Prosím Obrigado/Obrigada – Děkuji (muž/žena) Sim / Não – Ano / Ne Desculpe – Promiňte Não percebo – Nerozumím Fala inglês? – Mluvíte anglicky? Quanto custa? – Kolik to stojí?

Portugalci jsou národem, který miluje svátky a vyhledává příležitosti k zábavě. Značné oblibě se těší tradiční studentské slavnosti, jako je Semana académica, jež vrcholí velkým průvodem s nazdobenými vozítky plnými vody a alkoholu, nebo Queima das Fitas, během níž se tisíce studentů oblékají do typických černých kápí. Původní a vyhledávanou tradicí jsou portugalské býčí zápasy, při kterých však nedochází k usmrcení býka. Zvíře je pouze unaveno jezdci a následně holýma rukama zpacifikováno skupinou mladíků. Neodmyslitelnou součástí kultury je také poslech fada, hluboce emotivního hudebního žánru, který v melancholických textech zpracovává témata stesku a těžkého údělu. Náboženské a státní svátky jsou provázeny bohatými zvyky. Během Velikonoc, které představují nejvýznamnější církevní událost, procházejí městy monstrózní procesí s bosými kajícníky v kápích. O velikonoční neděli pak kněží žehnají domácnostem výměnou za folar, tradiční mazanec se zapečeným vejcem. Specifickou novodobou tradicí je oslava výročí karafiátové revoluce z 25. dubna, při níž se připomíná nenásilné svržení diktatury symbolizované karafiáty zasunutými do hlavní pušek. V předvečer tohoto svátku hrají všechna rádia ve stejný moment jednu revoluční píseň. Zajímavý zvyk doprovází také příchod Nového roku, kdy lidé o půlnoci jedí dvanáct rozinek reprezentujících dvanáct přání pro jednotlivé měsíce. Vánoční tradice se soustředí kolem štědrovečerní hostiny, při níž se podává vařená treska se zeleninou a královský koláč. V tomto koláči je ukryta mince pro štěstí a fazole, jejíž nálezce musí pečivo v následujícím roce zaplatit. Dříve bývalo zvykem nechávat u vánočního stolu prázdné místo a jídlo pro duše zesnulých. Dárky o půlnoci rozděluje Pai Natal, obdoba Santa Clause, zatímco figurka Ježíška se do domácích betlémů přidává až po návratu z půlnoční mše. Typickým symbolem svátků, které končí až 6. ledna, je také hořící dubové polínko v krbu.

Oblékání je neformální a praktické, do lepších restaurací se očekává upravenější styl. Do kostelů se sluší zakrytá ramena a kolena.

Portugalci jsou zdvořilí a formálnější než Španělé, cizí lidi oslovujte příjmením s tituly (Senhor/Senhora), dokud vás nevyzvou k neformálnějšímu tónu. Srovnávání Portugalska se Španělskem nebo bagatelizování portugalštiny jako „dialektu španělštiny“ se nedoporučuje.

Portugalsko má malou muslimskou komunitu (výrazně pod 1 % populace). Ramadán běžný provoz obchodů, restaurací ani dopravy nijak neovlivňuje.

Ceny jsou pevně dané, smlouvání v obchodech ani restauracích není zvykem. Výjimkou mohou být bleší trhy.